ZPÁTKY NA VALAŠSKO, ZPÁTKY DOMU

Když má šňůra vzestupnou tendenci, to se to hraje i šestý den. Závěrečný koncert v stařičkém sále restaurace Harcovna přilákal rekordní počet lidí (asi 100), kteří dělali skoro stejný tlesko-jáso-bugr jako v Hranicích a mezi řádky dokázali i pozorně poslouchat. Harcovna je, včetně zvuku, trošku androš, je propojená se zahulenou hospodou a stojí se tam. Ostatně, my taky stojíme, tak proč by mělo publikum pořád sedět.

Zatímco na většinu předchozích vystoupení chodili převážně vrstevníci muzikantů z Jablkoně, do Harcovny zavítali návštěvníci napříč generacemi a takoví obecně… zemitější. Včetně legendární Vlastičky z hamburgrárny na náměstí, kterou jsme si zamilovali už minule.

Jablkoň hrála výjimečně v pěti (zahostovat přijela Anička Ducháňová), po produkci nemeškali, nenocovali a pálili to domů. Což jsme jim teda fakt nezáviděli. To my cítili potřebu uctít místo, kde kombinace Jablkoň-Hromosvod před rokem a půl vznikla (autorem myšlenky je Romana Rusková z místní agentury TKA, budiž sláva jí i Lence Vičarové a Danielce, tedy týmu, který s láskou pečuje o kulturu v Rožnově).

Zasedli jsme se spontánními Valachy u sklenic a definitivně zničili systém sudých a lichých dnů turné. Proč se šetřit, když už je po všem. Když nás vylili z Harcovny, pokračovalo se v brutálním baru U vraha, kde by se líbilo i Johnymu Rottenovi, ale my zas nejsme takoví pankáči. A tak nás trpělivá paní taxikářka (tu noc naše dvorní) i s valašskýmu příznivci nadvakrát vrhla do dalšího podniku jménem Šestka. Tam jsem usnul, takže nevím, co se dělo, ale byli tací, kteří dorazili na hotel Pošta v šest ráno (vyřčené motto: „Alkohol? Vždyť já jsem skoro abstinent.“).

Neradi bychom, aby vznikl dojem, že jezdíme na šňůru vyprázdňovat sklenice, že jde o jakýsi kontinuální mejdan přerušovaný koncerty. Je to tak, že Hromosvod je prostě skvělá parta, baví nás spolu žít a užívat. Když už kočujeme, chceme poznávat pamětihodnosti ve městech, kde se hraje. Proto jsme chtě-nechtě museli do baru Jam, do baru U vraha, do skanzenu, do baru Green… Green? To už je tak dávno… téměř týden.

Teď to už mažem směr Prágl i my, ze školy v přírodě domů do všední reality. Hanku jsme vyhodili v Poličce, plynule navazuje soustředěním s orchestrem (po celé turné nás příležitostně trápila Smetanovou Vltavou). Zdá-li se vám tak jako mně, že tenhle příspěvek postrádá švih, tak vězte, že se špatně raduje na konci tak krásného šňurné, kde se toho dělo tolik, že jsme se ani nestihli pohádat, nedošlo k průšvihům, hezky se hrálo v podstatě všude, přišlo dost lidí… Tak tedy uzavírám blog, dodatečně asi ještě dodáme porci fotek roztroušených po všech přítomných foťácích a počítačích. Aktuální stav: Tereza řídí (skoro celou šňůru – sláva jí!), Jiří spí, Jakub datluje, já bloguju… je neděle 13.3., 14:02. Zdravím za Hromosvod a vyslovuji upřímný dík všem zúčastněným!

Ondřej